Jak znovu začít důvěřovat svojí intuici

Když se jako malí naučíme nedůvěřovat své citlivosti, svým pocitům, zcela tak potlačíme svoji intuici a podřizujeme se názorům a očekáváním druhých. Věříme, že když nenaplňujeme požadavky a očekávání druhých, a oni nás za to kritizují, v horším případě ponižují, je s námi něco špatně a musíme se změnit. Tak, abychom byli v očích druhých zase v pořádku a oni nás milovali a přijímali. 

Přesně toto je důvod, proč pak dlouhodobě setrváváme v toxických vztazích a prostředích ve snaze se změnit a přizpůsobit, aby nám to už neubližovalo, místo toho abychom rozpoznali onu toxicitu a odešli pryč. 

Naučit se důvěřovat svým pocitům, které jsou jemnější, avšak trvalejšího charakteru než emoce, je důležité pro to, abychom se v životě rozhodovali tak, aby to bylo pro naše nejvyšší dobro. Pokud něco cítíme, je to pro nás pravdivé a je třeba, abychom tomu důvěřovali a na základě toho se rozhodovali a jednali. Je jedno, jak to působí navenek. Zdání na povrchu velmi často klame. A řídit se tím, jak se v daném prostředí či situaci cítí druzí, také nelze. Každý jsme jiný, jinak vnímavý, každý máme jinou energii a můžeme rezonovat úplně s něčím jiným. To, co je v danou chvíli v pořádku pro druhého, nemusí být v pořádku pro mě.

Přestat zpochybňovat to, co cítíme, je základ. Nejsme zodpovědni za to, co cítí druzí. Klíčové je pro nás to, co cítíme my sami a tím bychom se měli řídit.

Je k tomu však zapotřebí začít svým pocitům také věnovat pozornost. Naše pozornost je nástroj, který má velkou moc. Když se snažíme měnit dle představ ostatních, máme upřenou pozornost neustále na jejich přáních, potřebách, názorech, očekáváních. Logicky tak nevěnujeme pozornost sobě, svým pocitům, přáním a potřebám, a tudíž je plně nevnímáme. A když už je zavnímáme, nedůvěřujeme jim, a tak se rozhodneme jim svou pozornost nevěnovat.

Chce to trénink a dopřávat si pravidelně prostor, abychom se mohli na své pocity naladit a plně je navnímat. Když jim tu pozornost dáme, ony se vyjeví v plné kráse a předají nám důležitou informaci o daném člověku, situaci, prostředí, a my tak máme příležitost a možnost volby něco změnit a rozhodnout se tak, aby to bylo pro nás v pořádku a bezpečné. Čím častěji tak budeme činit, tím lépe se nám s tím bude pracovat, intuice bude sílit a my se budeme cítit mnohem více v bezpečí a stabilní.

Hypersenzitivní lidé jsou tu proto, aby inspirovali, jemně vedli a léčili svět. Ne proto, aby je svět měnil k pokroucenému obrazu svému.

S láskou, Lucie Tearé